Křesťanské dědictví.
Románský sloh, gotika, baroko – tisíc let, během nichž se země formovala v jednu dlouhou modlitbu.
Katedrála sv. Víta se v roce 1344 začala stavět jako duchovní srdce Svaté říše římské. Kolem ní tradice českých světců – Václava, Ludmily, Vojtěcha, Jana Nepomuckého – utkala místní podobu křesťanství, která dodnes určuje, jak Češi slaví Vánoce, Velikonoce a poutní dny.
Protireformace vtiskla krajině její barokní siluetu: Dientzenhoferovy kostely, Santiniho poutní místa s hvězdicovými klenbami, vesnické kapličky na každém rozcestí. Tuto architekturu čteme jako teologii – jako způsob, jakým stavba učí tomu, v co věří.
„Ty, Hospodine, jsi náš otec; my jsme hlína a ty jsi náš hrnčíř.“
— Izajáš 64:8
Kde se psaly dějiny.
Katedrála sv. Víta
Praha · stavba zahájena 1344, národní katedrála
Sv. Mikuláš
Praha · barokní mistrovské dílo Dientzenhoferů
Velehrad
Morava · poutní místo Cyrila a Metoděje
Zelená hora
UNESCO · Santiniho poutní kostel na půdorysu hvězdy
Kostnice Sedlec
Kutná Hora · kostel z kostí
Stará Boleslav
místo mučednické smrti sv. Václava, 935
Koho znát.
Sv. Cyril a Metoděj
9. století
Sv. Václav
907–935
Sv. Ludmila
860–921
Sv. Vojtěch
956–997
Karel IV.
1316–1378
Jan Santini
1677–1723
